Jdi na obsah Jdi na menu
 


4 Školní trest

24. 9. 2017

 

„Opravdu to pomůže?“ zeptal se nejistě Severus. Čekal, že mu Amanda poradí nějakou bylinku, zvíře, ale ona mu jen řekla, ať jde s Milly ven a zkusí jí své lektvary podat na orosené trávě.

„Musí. Je to naše dcera a já o ni odmítám přijít podruhé,“ pronesla Amanda rozhodně.

Severus ji chytil za ruku. „Je to nejlepší dcera, jakou jsem si mohl přát.“

Amanda se smutně usmála a odtančila zpátky do lesa.

Xxxxx

Severus nesl Milly v náruči. Neuvěřitelné, jak tělíčko za dva dny ve vysoké horečce zesláblo. Ani se ho nedržela kolem krku. V ruce svírala Hádíka. „Já ti to říkala, že tatínek něco vymyslí.“ Severus se smutně usmál a políbil dcerku do vlásků. Modlil se, aby to vyšlo, aby měla Amanda pravdu.

Položil Milly do trávy a podal jí lektvar na utišení horečky. Prázdnou lahvičku poté musel přisunout i k plyšovému hadovi. Milly po chvíli usnula. Opatrně ji vzal do náruče a odnesl zpátky do postele.

Ráno se zdálo, že horečka opravdu klesla. Omluvil se z lektvarů a zůstal s Milly. Četl jí celý den pohádky, povídal si s plyšovými zvířátky. Nikdy nebyl tak nešťastný. Milly se uzdraví, to je jasné. Musí. A on si musí zvyknout na skutečnost, že děti bývají nemocné. 

Zaťukání.

Severus neochotně vstal, přestal Milly hladit a šel otevřít.

„Pane, čekal jsem na vás v kabinetu, ale vy jste tam nebyl,“ vychrlil na něj nervózně Potter.

„Ano, to dává smysl, když jsem tady,“ odsekl Snape chladně. „Co chcete, Pottere?“ Neměl sílu si ho pořádně vychutnat, říct mu něco, co by mu zničilo celý večer. Po celodenní péči o Milly a strachu, zda se uzdraví, byl unavený. Navíc přítomnost Milly jeho sarkasmu spíše škodila. 

„Na dnešek jste mi uložil trest.“ Harrymu se zdál Snape trochu mimo. Vždyť on zapomněl na jeho trest. 

„Ano, to je pravda.“ Severuse na chvíli napadlo, že Pottera propustí. Asi by ho propustil a na trest by zapomněl, kdyby to nebyl Potter. Jenže byl. „Pojďte dál.“

Severus ho zavedl do své soukromé laboratoře. Vytáhl bednu s kořeny. „Nakrájet všechno na centimetrové proužky. Je to jasné?“

„Ano, pane.“

Snape nechal otevřené dveře a vrátil se k Milly. Usnula s Hádíkem na prsou.  

xxxxx

Harry rozkrájel celou bednu. Už neměl, co dělat. Asi by se měl Snapeovi ohlásit, jenže Snape tam nebyl. Nebyl ani na chodbě, ale dveře do bytu měl pootevřené. Harry tiše zaťukal. Nic. Pootevřel a nakonec s obřím zaváháním vstoupil. Snape dřímal na křesle vedle dětské postýlky. Aha, tak proto je doma. Milly je asi nemocná. Jenže co teď? Má odejít a Snapeovi nic neříct nebo ho má vzbudit?  Z jeho myšlenek ho vytrhla holčička. Tiše vylezla z postýlky, došla k Harrymu a chytla ho za ruku. Harry jí ruku automaticky sevřel. Odvedla ho do obýváku.

„Uděláš mi čaj, prosím?“

„Jasně,“ zamumlal Harry a rozhlídl se po pokoji. „Jak ho máš ráda?“

„Hodně medu,“ zašvitořila a odešla si sednout do křesla.

Harry připravil čaj a došel s ním k dívce, hůlkou ho ochladil na přijatelnou teplotu.

„Jsi nemocná?“ zeptal se.

„Asi jo,“ usmála se, „nemůžu v tom Hádíka nechat samotného.“ Ukázala na plyšáka vedle sebe.

„Jasně, to kamarádi nedělají.“

„Harry, budeš tu se mnou, než se tatínek vzbudí?“ dívka se na něj dívala s očekávanou radostí.

Harry si nebyl jistý, zda je to dobrý nápad. Až se Snape vzbudí, tak ho určitě sežere, ale přikývl.

„Slyšel jsi už o Snapeovi?“ zeptala se Milly.

„Co-ože?“ vykoktal Harry.

„Na chodbě děti říkaly, že je to zlý pán. Ale tatínek říkal, že mě před ním ochrání. Znáš ho?“

Super, pomyslel si Harry. Teď jsem na dost horké půdě. Prcek si asi neuvědomuje, že Snape je jeho táta. Ale to jí přece říct nemůžu. Sakra.

„Slyšel, ale nesmíš věřit všemu, co slyšíš na chodbě. Někomu se může zdát zlý, ale na někoho jiného je třeba hodný. Nemůžeš být hodný na všechny. Nikdy se všem nezavděčíš.“

Milly se zasmála, vzala Hádíka do náruče a opřela se o Harryho rameno. "Tatínek je nejhodnější." 

Harry se pro sebe usmál. Milly byla, je a bude jediné dítě na hradu, které tohle mohlo napadnout. 

Xxxxx

Nejdřív se Severus lekl, když se probudil a zjistil, že dívenka je pryč. Naštěstí ji vzápětí uslyšel z obývacího pokoje. Napadlo ho, že Brumbál přišel na návštěvu a nechtěl Severuse budit. Místo Brumbála však uviděl Pottera. Chtěl mu vynadat, jak se opovažuje bez pozvání vlézt k němu do bytu, ale pak se Milly zeptala na Snapea. Severus s očekáváním čekal, jak Potter odpoví. Pokud jí řekne, že jsem to já, asi ho uškrtím. Ale Potter odpověděl celkem přijatelně.

„Kdopak se tu vzbudil a tatínka nechal spát?“ zeptal se něžným hlasem a natáhl k Milly ruce.

Milly vstala a běžela k tatínkovi, chytla se ho kolem krku.

Severus se s Milly zvedl. „Můžete jít, Pottere. A děkuji.“

Harry přikývl a odešel ke dveřím.

„Tatiii, může Harry přijít a hrát si se mnou? Hádíkovi se líbí.“

„Když bude mít pan Potter čas, tak přijít může,“ pronesl Snape přiškrceně. Tím si vysloužil mlaskavou pusu.

„Někdy přijdu, Milly. Zatím ahoj. Na shledanou, profesore,“ pronesl Harry nervózně. Čas na dobrovolné chození ke Snapeovi nebude mít nikdy. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Snape

(Ester, 29. 9. 2017 20:44)

Páčil sa mi rozhovor o Snapovi:-) Hadík je super:-)

:-)

(Lady corten, 27. 9. 2017 14:12)

Proč mám pocit, že ten čas bude muset mít?
Děkuji za další kapitoly. Moc jsem zvědavá na pokračování.