2 První slovo
„Budeš si s tatínkem hrát?“ Severus seděl s Milly venku. Očaroval pár šišek a Milly je chytala do ručiček. Nikdy ho nenapadlo, že něco tak prostého může být tak zábavné.
„Pozor, šiška, bum do bříška,“ jedna šiška skončila Milly v klíně. Vzala ji do ručičky a podala ji Severusovovi.
„Tati.“
Přestal dýchat. Opravdu řekla to slovo?
„Cože? Co jsi to řekla, beruško?“ Severus nedočkavě čekal, jestli to slovo Milly zopakuje.
Milly chytla další šišku, opět ji podala Severusovi a znovu vyslovila to neuvěřitelné slovo. Severus ji chytil do náruče a začal se s ní točit.
„Jsi ta nejúžasnější holčička na světě, víš to?“ Milly se rozchechtala. „Tatiii.“
xxxxx
Kolébku u stolu brzy nahradila stolička. Jakmile se Milly naučila chodit, Severus vyčaroval udržovací kouzlo, aby se mu Milly někam nezatoulala. Chtěla vidět všechno a všechny a navíc si chození ohromně užívala. Dávat na ni pozor byl téměř nadlidský úkol i pro Severuse Snapea.
U snídaně probíral s Brumbálem jeden nově vymyšlený lektvar na zpomalení účinku jedu ze Smrihlávky. Milly pozorovala dění kolem sebe. Brzy ji však přestalo bavit se kolem sebe jen dívat a tiše slezla ze židličky. Ne tak úplně pevnými krůčky si to rázovala ke studentským stolům. Došla ke zmijozelskému stolu, kde ukázala na víno a ručičkami naznačila, že prosí. Draco jí opatrně podal kuličku vína. „Děkuji,“ usmála se na něho, strčila si kuličku do pusy a šla k Mrzimoru. I tam poprosila o kuličku vína, stejně tak u Havraspáru. Studenti jen tiše koukali. Čekali, co Snape. Severus Milly tiše pozoroval. Všiml si ji už u zmijozelského stolu a chtěl se pro ni hned rozběhnout, ale Brumbál ho zadržel.
„Počkej. Vypadá to, že má tvá potvůrka nějaký úkol.“
Když došla k nebelvírskému stolu, Severus si to konečně uvědomil.
„Seslal jsem na stoličku udržovací kouzlo, aby nevypadla nebo se mi někam nezaběhla. Ona ho prolomila,“ nevěřícně zašeptal.
„Ano, zřejmě to jednou bude velmi zajímavá čarodějka,“ zasmál se Brumbál.
Milly už sledovali všichni. Poté, co ochutnala poslední kuličku vína od Nebelvíru, rozběhla se zpátky k Severusovi.
„Tatiiii, já už vím,“ křičela. Neudržela však balanc a upadla. Narazila si koleno. Začala natahovat slzičky. Takovou bolest ještě neznala, tatínek ji nikdy nenechal spadnout. Ještě než z očí vyklouzly první slzičky, Severus ji držel v náruči. To už se rozplakala naplno. Posadil ji na stůl a olíbal celé bolavé kolínko. Studenti na něho zírali s otevřenou pusou. Opravdu je to Snape, kdo líbá koleno dítěti a utěšuje ho?
Chlácholil ji. „Neboj, to nebude bolet. Vezmu tě za Poppy, ta ti kolínko ošetří.“
Mily plakala dál. Chytla se ho kolem krku a odmítla ho pustit. Severus s ní došel na ošetřovnu. Ano, mohl koleno ošetřit sám, ale stal se z něho otec, tak si musel být jistý, že bude i lehce odřené koleno v odborných rukou. A Poppy byla odbornice.
Poppy dala Milly lízátko, párkrát mávla hůlkou a koleno přestalo bolet. Neřekla Severusovi, že nemusel chodit, že něco tak banálního by přece zvládl sám. Byla s nimi ráda. Milly byla ta nejroztomilejší holčička. A bylo příjemné vidět Severuse šťastného.
„Co už víš?“ zeptal se Severus jemně, když s Milly v náruči vyšli z ošetřovny.
„Vína jsou stejná.“
„Aha.“ Zamyslel se Snape. „Proč by měla být jiná?“
„Protože děti jsou taky jiní, ale když jsou stejné kuličky, možná jsou stejní i děti,“ odpověděla Milly ospale.
„Půjdeme spinkat?“ zeptal se Severus a jemně Milly políbil na čelo.
Severus měl dopoledne volno. Lehl si s dívenkou na postel a začal jí vyprávět o zatoulaných kočičkách. Byl spokojený. Byl šťastný.
xxxxx
Vraceli se z procházky. Vtom se Milly rozběhla a křikla na Severuse, ať ji chytí. Na zemi se skoro vznášela. Vílí geny se začaly projevovat. Severus se rozběhl a chytil ji do náruče. Otočil vzhůru nohama. „A máš to, ty malá bestie,“ smál se.
„Dolů, prosím.“
Severus ji postavil na zem. Zamračeně se na něho podívala. Nejsem bestie. Hagrid má bestie. Ty jsou ošklivý. A já nejšem ošklivá.“
Severus se začal smát. „Ano, Hagrid má bestie. Ale nemá potvory. Tak to budeš moje malá potvůrka, ano?“
„Jsou potvůrky pěkné?“
„Potvůrky jako ty jsou ta nejhezčí stvoření na světě.“
„Jsem potvůrka,“ křičela Milly a běžela ke sklepení.
xxxxx
Severus musel neodkladně odjet, na den. Na celý jeden den. Poprvé za dva roky se měl s Milly rozloučit na déle než dvě hodiny. Učitelský sbor slíbil, že Milly pohlídá. Učitelé se toho ujali s nadšením. Dopoledne hlídal Hagrid, odpoledne ji měl předat madam Hoochové a Kratiknotovi a na noc měla zůstat s Brumbálem.
Dívenka byla nadšená z Tesáka. Pořád ho hladila a vždycky když ji olíznul, dostala záchvat smíchu.
„Hagride, pojď do lesa.“
„Do lesa půjdeme, až budeš větší.“
„Já už jsem veliká,“ řekla Milly a skočila na Hagrida. „Budeš mě nosit jak pytel brambor?“
Hagrid se zasmál. Vzal Milly něžně na rameno a vydal se s ní pomalu k hradu.
„Ahoj, Hagride,“ pozdravili Harry, Ron a Hermiona.
„Ahoj,“ zazubil se Hagrid.
„Ty hlídáš Snapeovu dceru?“ překvapilo Rona.
„Nene, já nesu do hradu pytel brambor,“ vysvětloval Hagrid. Milly se začala řechtat. Něžně ji položil na zem. „Už se vlastně znáte?“
„Jen od vidění,“ řekl Harry. „Snape si ji hlídá a nikoho z nás k ní nepustí.“
„Ahoj, já jsem Hermiona,“ natáhla Hermiona k maličké ruku.
Ta ji obřadně chytla a s vážnou tváří pronesla. „Já nejsem Hagridova bestie, já jsem malá potvora. Ale tatínek mi taky říká Milly.“
Harry se usmál. Snapeovu dcerku několikrát viděl. Byla překvapivě roztomilá. Po Snapeovi měla černé rovné vlasy, výrazné lícní kosti, bradu a bledou kůži. Byla drobná a pokaždé to vypadlo, že se vznáší. Harry pořád nechápal, jak někdo tak příšerný, může vychovat někoho tak roztomilého, takovou malou Sněhurku.
„Já jsem Harry,“ poklekl k ní, „A tohle je Ron“
„Hermiona, Harry a Ron," dívenka na všechny ukázala prstem. Poté se otočila k Hagridovi, "Hagride, já chci být pytel brambor.“
Hagrid si ji zase hodil na záda.
„Kam jdete?“
„Chtěli jsme jít za tebou, ale teď tě doprovodíme k hradu.“
„Hlídáš takhle často?“ zeptal se Ron, „A proč vlastně pytel brambor?“
„Občas. Profesor Snape to většinou zvládá sám, ale teď to nešlo. A ty jsi nikdy nechtěl být pytel brambor?“ zasmál se Hagrid.
Ron se nechápavě podíval na ostatní. Ti však jen pokrčili rameny.
xxxxx
Bylo to poprvé, kdy od ní byl pryč celý den. Věděl, že je v dobrých rukou a v bezpečí, ale stejně by radši byl s ní. Byla to zlobivá potvůrka, co když někomu utekla a zase si odřela koleno? Celý život mu obrátila naruby. A on ji za to byl neskonale vděčný. Najednou měl pro co žít. A to něco nebyla válka.
Přestat myslet na Milly a začít pracovat; přikázal si. A potom, až všechno dodělám, tak jí půjdu koupit koště. Jo, košťátko, je dobrý nápad.
xxxxx
„Pohádku,“ zaprosila Milly Brumbála. Seděla mu na klíně a tahala ho za vousy, ale už se jí pomalu začaly klížit oči.
Brumbál ji položil do postýlky. Přilevitoval lvíčka na spaní. Severus mu několikrát připomněl, že bez něho Milly neusne. A začal číst. Dívenka za chvilku usnula. Rozhlížel se po pokoji. Na stěnách přibyly fotky Severuse a Milly, fotky samotné Milly a fotky ostatních profesorů s Milly.
Jsem vážně rád, že se tvůj život, tolik zlepšil, Severusi.
Komentáře
Přehled komentářů
Milly je rozkosne otvorenie....
,,,,
(Avalon, 19. 9. 2017 21:02)To my jsme za Severuse rádi také. Díky za další kapitolu.
..
(Vai, 19. 9. 2017 16:24)Jé to je moc pěkná povídka a taková malá potvora, která si omotá každého kolem prstíku. Těším se na pokračování :)
...
(Abequa, 17. 9. 2017 21:13)Noooo myslím, že to vypadá hodně zajímavě, uvidíme jak to bude vypadat později :)
,,,
(83s4, 17. 9. 2017 9:04)Prve slovo. Myslela som si, ze to bude nejaka prisada do lektvaru. Ale tati je lepsie. :)
Milly
(Ester, 29. 9. 2017 20:31)