Jdi na obsah Jdi na menu
 


1 Milly

14. 9. 2017

„Řekneš jí, že jsem ji milovala?“ zeptala se naléhavě. Ruku měla položenou na malém uzlíku před sebou. Dívala se mu však zpříma do očí; v očích naléhavou nutnost. Musela vědět, že jí to řekne.

Opětoval pohled do jejích modrých očí.  „Řeknu jí, že nemohla mít lepší matku než tebe, ale že lesní víly nemohou do lidského světa. Řeknu jí, že ji miluješ, ale nemůžeš být s ní.“

„Děkuji,“ zašeptala. Naposledy se podívala na malý uzlíček. Lehce dcerku políbila na čelo, Severuse pohladila po tváři a odtančila pryč. Byla to jediná možnost. Kdyby s dcerkou zůstala, nikdy by pro ni nemohla nic udělat. 

Severus vzal uzlík do náruče. Nemohl uvěřit svému štěstí. Možná mu život konečně odpustil. Dostal novou šanci, šanci kterou využije. Pohladil neuvěřitelně maličkou holčičku, která byla jeho. Jeho. Nemohl tomu uvěřit. Otevřela očka. Nebyla modrá, nebyla černá, byla šedá s nádechem modra i černa. Jeho.

„Pojedeme domů, moje malá Milly,“ zašeptal. A ucítil, jak mu poskočilo srdce. Nikdy ve svém životě nikoho nemiloval tolik jako ji. Moje dcera. Nechtěl se těch dvou slov už nikdy vzdát. Konečně na sebe mohl být hrdý.

xxxxx

S Milly v náruči kráčel k Brumbálově kanceláři. Byl lehce nervózní, i když si byl téměř jist, že Brumbál dovolí, aby tu s Milly žil. Vždyť je to jeho dcera. Ve skrytu duše se také nemohl dočkat, až ji Brumbál uvidí, uvidí to nejkrásnější stvoření. Stvoření, které vzešlo z něho. Nevěřil, že může dát světu něco tak krásného, ale dal. Zamračil se; nedal. Je jen jeho, svět si bude muset počkat. Budu pyšný otec, žárlivý otec. Vstoupil do kanceláře.

„Vítám tě, Severusi,“ pozdravil ho Brumbál. Zarazil se, když si všimnul, že Severus drží v ruce děťátko. „Koho pak jsi to s sebou přivedl?“ natáhl ruce po uzlíku.

Severus mu opatrně vložil Milly do náruče.

„Milly, mou dceru.“ Slovo dcera s ním zatřáslo,  jakmile ho vyslovil nahlas. Opravdu je jeho. Byl to zvláštní, krásný a neuvěřitelný pocit.

„Aha,“ pravil Brumbál. Pohladil holčičku po čele a tiše čekal na vysvětlení.

„Byl jsem tehdy v depresi. Zašel jsem do lesa, abych nasbíral květy Měsíčníku při úplňku. Potkal jsem ji tam. Doslova ke mně dotančila. Poté jsem za ní šel ještě dvakrát. A dneska na mě čekala s tímto maličkým uzlíkem. Nejdřív jsem nechápal. Ale víš přece, že lesní víly nemohou žít s lidmi. Nemohla si maličkou ani nechat, protože v ní převažuje lidský duch. Vzdala se jí.“  

Brumbál vědoucně pokýval hlavou. „Má tvoje vlasy, tvé čelo a bradu.“

„Chci, aby tu se mnou zůstala,“ pravil Severus pevně.

„To je samozřejmé. Hned když jsem tě uviděl, bylo mi jasné, že se jí nevzdáš,“ usmál se Brumbál. Vstal a podal Severusovi holčičku zpět do náruče. Severus si ji přitiskl k tělu.

„Nikdy, budu tu vždycky pro ni.“

„Já vím. Obávám se však, že nebudeš jediný.“ Brumbál se usmál.

„Nechápu.“

„Budou ji milovat celé Bradavice, Severusi. Nenechají tě, abys ji měl jen pro sebe.“

Severus chtěl opáčit, že Bradavice mají smůlu. Je jen jeho. Vzápětí mu však došlo, že to si holčička nezaslouží. Nechá ji, aby poznala ten pocit, když ji mají lidi rádi. Ona si zaslouží všechnu lásku na světě. A to znamená, že se z něho stane jen položárlivý otec.  

xxxxx

Brumbál měl pravdu. Tolik návštěv ve sklepení neměl Severus za celou dobu, co tam pracoval. Učitelé a duchové přicházeli a odcházeli. Vždycky s nějakým dárkem pro Milly a milým slovem pro Severuse. Chtěli Milly vidět, pochovali si ji, jako kdyby byla nějaký talisman. Všichni Severusovi nabídli hlídání, pomoc. Byli šťastní spolu s ním.  Severus byl podivně spokojený. Za chvíli měl slíbené hlídání na celou dobu, kdy učil lektvary. Nedokázal si však zatím představit, že by měl Milly opustit.

„Dobrý den, profesore Snape. Smím se podívat?“ zaburácel Hagrid.

Snape ho zavedl do dětského pokoje. Milly ležela v postýlce. Pozorovala začarované motýlky, kteří jí létali nad hlavičkou. V pokoji hrála příjemná hudba. Severus se s výzdobou pokoje opravdu snažil. Zdi byly jemně zelené a modré. Na zdi obrázky veselých zvířátek, které běhaly sem a tam; mimo jiné lvíček, had, orel a jezevec. Na poličkách stály dětské knihy a plyšáci všech velikostí a druhů.

„Je krásná. Víte, napadlo mě. Mám testrála, kterému bohužel umřelo hříbě. Pořád má však mlíko. Napadlo mě, že by se vám mohlo tohleto mlíko hodit. Víte, jak je zdravé a tak.“

„Děkuji, Hagride. To je skvělý nápad.“

Obr vyndal z kapsy dvě lahvičky a položil je na stůl.  A se slovy, „Zítra přinesu další,“ odešel.

xxxxx

Severus spal v dětském pokoji. První noc zkusil Milly nechat samotnou, ale nevydržel to bez ní ani hodinu. Neustále ji chodil kontrolovat. Nakonec do dětského pokoje přibyla jeho postel. Ani to nestačilo, pro jistotu nad ní vykouzlil dětský radar, který ho měl probudit při jakémkoliv podezřelém zvuku a pohybu. Severus ho ve skutečnosti nepotřeboval, vždycky se probudil, když bylo třeba. A i když nebylo, kontroloval, zda holčička dýchá, zda nemá plnou plínku nebo se na ni jen díval. Nikdy ho nenapadlo, že se může tak bát a zároveň v tom samém okamžiku být tak šťastný. Když se rozplakala, hned ji bral do náruče. Pokud plakat nepřestala, tiše ji zpíval.

Po pár dnech se na něj poprvé usmála. Oči v tu chvíli měla modré jak nebe. Ten úsměv…pokud si předtím myslel, že byl šťastný, pletl se. Šťastný může být, jen když se na něho směje ona. A ona se usmívala často.  

xxxxx

Věděl, že až vejde s Milly do Velké síně, bude z toho mezi studenty poprask. Obávaný Snape, profesor bez citů, s malou holčičkou? Nehodlal však Milly tajit, protože by se pak ubíral o čas s ní a o ten ho nikdo nepřipraví. Bylo mu jedno, jestli ztratí image obávaného profesora. Pořád si myslel, že studenti jsou hloupí. A na svém přístupu nehodlal nic měnit. Holt bude jen nenáviděný profesor. 

Vešel s Milly v náruči. Pomalu zamířil k učitelskému stolu. Někdo z učitelů k jeho místu přičaroval malou kolébku. Uložil spící Mily dovnitř. V síni nastalo naprosté ticho. Studenti nevěřícně zírali na profesora Snapea. Poté si mezi sebou začali šeptat. Opravdu to je Snape s dítětem? Kde ho vzal? 

„Ano, ano. Vidíte správně. Profesor Snape se stal otcem. Naštěstí pro nás, stále chce učit lektvary, tak Bradavice mohou přivítat novou členku čarodějné obce,“ prohlásil Brumbál.

Učitelský stůl začal tleskat, vzápětí se k němu přidali Zmijozelové a po chvilce i zbylé koleje. Téměř nikdo ze studentů nemohl uvěřit tomu, že by Snape snad mohl mít manželku. Kdo by se do něho mohl zamilovat?

 „Třeba se teď změní a nebude takový otrava,“ strčil Ron do Harryho.

„Myslíš, že s ním nějaká šla dobrovolně?“ zeptal se užasle Harry, který Ronovu otázku nezaregistroval.

„Ale no tak,“ strčila do Harryho pro změnu Hermiona. I ona ale vypadala, že nastalé situaci nemůže uvěřit.  

Snape se samozřejmě nezměnil. Hned na první hodině lektvarů studentům předvedl, že si dělali plané naděje.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Parada

(Karin, 21. 3. 2020 19:00)

Milují Severuse jako otce ale nejraději jej mám jako otce Harryho.

:-)

(denice, 1. 1. 2018 10:50)

Byla jsem zvědavá, kdo to může být Milly - a jsem moc příjemně překvapená. Je fajn, že můžu hned číst dál.
Díky.

,,,,

(Avalon, 19. 9. 2017 20:36)

Moc hezký začátek. Je pravda, že Snape a Harry mě potěší v jakékoliv povídce - takže budu čekat na pokráčko.

,,,

(83s4, 17. 9. 2017 8:56)

Zaujimave. Severus otcom a malu dcerku. Paci sa mi to a tesim sa, ako to bude pokracovat.

...

(Profesor, 15. 9. 2017 22:52)

Pěkné, milé.

První kapitola mě potěšila. Jsem zvědavá, co bude dál.

Super

(Ester, 15. 9. 2017 22:52)

Snarry nikdy nie je dosť. Tak sa teším na ďalší príbeh.....

====

(weras, 15. 9. 2017 20:38)

První kapitola se mi moc líbí. Myslím,že se ti povedla. Je psaná tak nějak čistě. Moc dobře se čte.Jsem opravdu zvědavá,co s tímto námětem provedeš. A taky doufám,že budeš přidávat často. Snarry pár mám nejraději(jiný čtu málo)a tak moje duše zaplesá,když se i v této době objeví někdo,kdo ho píše. Díky za kapitolu a opra vdu se těším na další!!!!